S cílem usnadnit uživatelům používání našich webových stránek využíváme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.

KONTAKTY

Léčení na dálku
napište nám

NOVINKY

arr3Expedice zbožíZboží je expedováno 1x týdně....

 

 


Toxické kovy - hliník

TOXICKÉ KOVY - HLINÍK

Hliník - Al
Latinsky: Aluminium
Anglicky: Aluminium

K odstraňování z organismu slouží přípravek Joalis MindDren a Antimetal


Hliník je třetí nejrozšířenější prvek na zemi a zároveň nejčastěji se vyskytující kov. Jeho měrná hmotnost je 2,7 g/cm3, a nemůžeme ho proto řadit mezi takzvané těžké kovy. Člověk jej ke svému životu nepotřebuje, hliník tedy není prvek esenciální.
Ve formě sloučenin se hliník běžně vyskytuje v horninách. Z toho důvodu není možné se mu vyhnout a běžně ho tak každý den vstřebáváme v potravě i z nadýchaného vzduchu. U průměrného člověka se jedná přibližně o několik miligramů denně (2,5-20 mg – převzato z různých zdrojů).


Hliník byl jako kov poprvé izolován až v roce 1827. Ve starověku a středověku se užívaly pouze jeho soli, a to zejména jako jedy, oblíbené byly také masti se stahujícími účinky. Dnes se hliník vyrábí z bauxitu, což je energeticky velmi náročné. Hliník má velké uplatnění v průmyslu.


Hliník se v lidském organismu hromadí, takže u dospělého člověka s hmotností cca 70 kg se průměrně nachází okolo 60 mg hliníku. Takové množství se rovná čtverci o velikosti 5 x 5 cm vystřiženému z hliníkové folie (alobalu) na pečení, který má tloušťku 10 mikrometrů. Biologický poločas rozpadu hliníku z lidského organismu se odhaduje na 7 let.


Vylučování hliníku z těla zajišťují především ledviny (asi 83 % celkového množství). Vysoký obsah hliníku v lidském organismu má negativní vliv zejména na kvalitu kostí a souvisí také s pamětí, což ostatně napovídá již čínský pentagram. Celkové množství hliníku v těle se samozřejmě postupně skládá z celé řady malých příspěvků, stejně jako v případě ostatních toxických kovů

 

Jak lze tedy s hliníkem přijít do styku

Přírodní zdroje

  1.  sloučeniny hliníku obsažené v horninách (asi 300 druhů) se vlivem zvětrávání dostávají do půd a kořenovým systémem rostlin do potravního řetězce


Antropogenní (nepřírodní) zdroje

  1. mikročásticemi hliníku může být kontaminován vzduch v blízkosti hutních závodů, zvláště těch, které zpracovávají hliník,
  2. výrazným zdrojem bývají některé vodní zdroje, nacházející se v blízkosti míst kontaminovaných hliníkem
  3. hliníkové plechovky na nápoje (pivo, Coca Cola apod.) - zvláště jsou-li v nich uloženy nápoje s kyselým pH
  4. hliníkové nádobí (hrnce, remosky, „ešusy“) - zejména je-li v nich potrava tepelně upravovaná a jedná se o kyselé nebo slané pokrmy
  5. alobalové fólie, především pokud se v nich tepelně upravují potraviny kyselé nebo slané (alobalové fólie dnes dostupné na trhu mají na obalu běžně upozornění, že by se tato folie neměla používat na velmi kyselé nebo slané potraviny)
  6. kypřící prášek do pečiva
  7. některé dětské výživy obsahují zvýšená množství hliníku
  8. antiperspiranty - zvláště ty, které obsahují antiperspirační soli na bázi aluminia-zirconia
  9. některé zubní pasty a opalovací krémy
  10. některé léky na léčbu hemeroidů, průjmů aj.
  11. masti na otoky obsahující octan hlinitý


Problémy spojované s vyšším obsahem hliníku v tkáních
• encefalopatie – poruchy mozku
• demence
• obtíže spojené s učením a zapamatováním si nových věcí
• hyperkalcemie – abnormální množství vápníku v krvi
• osteomalacie – křehnutí a bolesti kostí
• mikrocytická anemie – červené krvinky mají menší velikost než obvykle
• svalové slabosti
• oslabování nebo dokonce poškození funkce ledvin
• hliník je genotoxický kov – působí tedy zmatečně na replikaci DNA, přepis DNA na RNA a syntézu proteinů podle mRNA matrice


V některých toxikologických studiích bývá hliník považován za jednu z příčin Alzheimerovy a Parkinsonovy nemoci (přinejmenším se v mozku pacientů s těmito chorobami vyskytuje ve zvýšených koncentracích). V každém lidském mozku se nachází minimální množství hliníku asi 1-2 μg. Pokud se toto množství zvýší, může člověk začít trpět mozkovými potížemi.


Jednou z velmi důležitých tkání, kde se hliník kumuluje, je hipokampus.
Jedná se o část mozku, která se nachází pod spánkovým lalokem (člověk a ostatní savci mají dva hipokampy, na každé straně mozku jeden). Tvoří část limbického systému a hraje důležitou roli v paměťových procesech a v prostorové orientaci.
Psychologové a neurologové se přou, jaká je přesná úloha hipokampu, ale vesměs se shodují na tom, že je zásadní pro tvorbu paměťových vtisků (engramů) při aktuálně prožívaných zkušenostech (pracovní paměť).


Poškození hipokampu obvykle znamená zásadní problémy v tvorbě nových vzpomínek (anterográdní amnézie) a obvykle také postihuje vybavování vzpomínek z doby předcházející úrazu nebo poškození mozku (retrográdní amnézie). Některé aspekty paměti ovšem nejsou poškozením hipokampu ovlivněny vůbec – např. schopnost učit se novým dovednostem (jako je třeba hra na hudební nástroj), což naznačuje, že tyto dovednosti závisejí na jiném typu paměti (procedurální) a na jiných částech mozku.


Tuto domněnku potvrzuje i případ „pacienta HM“, anonymního pacienta s poškozením paměti, jehož případ byl zevrubně studován od konce 50. let.
HM trpěl těžkou epilepsii. Mnoho let se u něho objevovaly malé záchvaty a po 16. roce života pak několik velkých záchvatů se ztrátou vědomí a křečemi. V roce 1953 mu byla v nemocnici v Hartfordu odebrána střední část levého i pravého spánkového laloku. HM tak přišel o téměř dvě třetiny hipokampové formace, gyrus parahippocampi (byla zničena celá entorhinální kůra) a amygdalu. Hipokampus je u něho zřejmě naprosto nefunkční, protože zbývající dva centimetry jeho tkáně jsou atrofované. Byla zničena i část šedé kůry přední části spánkového laloku.


Po operaci trpěl pacient těžkou anterográdní amnézií: ačkoliv jeho krátkodobá paměť zůstala nedotčena, nedokázal ukládat nové vtisky do dlouhodobé paměti. Podle některých vědců má HM narušenou schopnost tvořit nové významové souvislosti, ale nemohou se dohodnout, nakolik je toto narušení rozsáhlé. Trpěl také mírnou retrográdní amnézií a nedokázal si vzpomenout na většinu událostí ze 3 – 4 dnů před operací a na některé události z posledních 11 let s tím, že rozsah amnézie vykazoval během doby oscilace. Nicméně důležité je, že jeho dlouhodobá procedurální paměť byla stále nenarušena; mohl se tak naučit znovu řídit auto, i když si nedokázal vzpomenout, že už to předtím uměl.


Zvlášť fakt, že HM dokáže plnit úkoly, které vyžadují čerpání z krátkodobé a procedurální paměti, ale ne z dlouhodobé pracovní paměti, ukazuje právě na to, že vzpomínky z těchto systémů jsou zřejmě zprostředkovány – alespoň zčásti – z jiných oblastí mozku. Podobně to, že HM nedokáže vytvářet nové vtisky do dlouhodobé paměti, ale dokáže z ní vyvolat vzpomínky z doby hodně dlouho před svou operací, naznačuje , že vytváření vtisků (engramů) a vyhledávání v dlouhodobé paměti je zřejmě také zprostředkováno z rozdílných systémů.


Případ měl velký význam ve výzkumu vztahů mezi mozkovou funkcí a pamětí a v rozvoji kognitivní neuropsychologie, oboru psychologie, který se zabývá studiem mozkových poškození, na jejichž základě se pak odvozuje normální funkce psychiky. HM je stále naživu a pobývá v sanatoriu v Hartfordu (Connecticut), kde se stále podrobuje výzkumu.


Ukazuje se, že hipokampus funguje také v ukládání a zpracovávání prostorových informací. Bez plně funkčního hipokampu by si člověk patrně nebyl schopen uvědomit, kde je a jak se dostat do potřebného místa. Vědci se domnívají, že hipokampus plní zvlášť důležitou funkci při hledání zkratek a nových cest bez dvěma známými body. Někteří lidé vykazují v tomto ohledu větší dovednost než ostatní a také snímky jejich mozku ukazují, že mají hipokampus během navigace mnohem aktivnější.


Vzhledem ke zmíněným faktům dochází při kontaminaci hliníkem k problémům právě v oblasti střednědobé i dlouhodobé paměti. To má samozřejmě velký vliv na emocionální výbavu člověka, neboť lidé s tímto toxickým zatížením mají problém se správným hodnocením situace a životní orientací. S nadsázkou je možné říci, že jde o lidi „sladce naivní“. Takový životní postoj vede k mnohým patologickým sociálním vazbám, kdy člověk např. není schopen rozpoznat a pochopit, že je záměrně využíván ku prospěchu ostatních.


Pokud je detoxikace hippocampu úspěšná, získává člověk často nový pohled na věci a bývá schopen propojit si různé událostí s jejich dopadem na současnost (stav lepšící se paměti). To jej zároveň přivádí k řadě nových rozhodnutí. Zjednodušeně tedy můžeme říci, že člověku „dochází“ řada věcí na něž získává i nový náhled.
Je zajímavé, že např. u Alzheimerovy choroby patří hippokampus k prvním částem mozku, které bývají postiženy. Mezi prvními symptomy této choroby se objevují výpadky paměti, neschopnost vstřebávat nové poznatky a u těžších forem ztráta orientace v prostoru. Přestože k poškození hippokampu může také dojít následkem nedostatku kyslíku v tkáních (anoxie) nebo po prodělané encefalitidě, významnou roli zde hraje také množství nahromaděného hliníku.


Důležité je ještě dodat, že detoxikace hippocampu od hliníku se překvapivě týká velké části lidí. Joalis MindDren a Antimetal tak právem patří do zlatého fondu detoxikačních preparátů.


Autor: Ing. Vladimír Jelínek