S cílem usnadnit uživatelům používání našich webových stránek využíváme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.

KONTAKTY

Léčení na dálku
napište nám

NOVINKY

arr3Expedice zbožíZboží je expedováno 1x týdně....

 

 


TOXICKÝ KOV - CÍN

TOXICKÝ KOV - CÍN

V minulých dílech jsme se již věnovali všem nejpodstatnějším kovům, to znamená těm, se kterými se každodenně nejběžněji setkáváme. Již jsme probírali toxicitu olova, rtuti, hliníku, kadmia a niklu. Pro úplnost je ale třeba se zmínit i o dalších kovech, které sice u většiny populace nenacházíme v problematických koncentracích, nicméně pokud se setkáme s jedincem, který byl takovýmto kovem intoxikován, je pro úspěšnou detoxikaci nutné zvládnout i tyto speciální postupy. Dnes bude řeč o cínu a baryu.

Cín
Cín je chemický prvek s atomovým číslem 50 a chemickým symbolem Sn. Tento kov stříbřité barvy málo oxiduje (málo koroduje) a je špatně kujný. Používá se do mnoha slitin, z nichž nejznámější je bronz, slitina cínu s mědí. Cín se též používá k pokovování jiných kovů jako ochrana proti korozi.


Cín je na rozdíl od těch nejdůležitějších, již výše zmíněných toxických kovů, méně nebezpečný. Stejně jako u ostatních kovů se cín z potravy vstřebává daleko méně než prostřednictvím dýchacího traktu. Čínský pentagram spojuje s plícemi element KOVU. Z hlediska toxikologie je tato souvislost více než zřejmá: lidský organismus bude nesrovnatelně více poškozován výpary cínu inhalovanými do plic než sloučeninami cínu vstřebávanými přes zažívací trakt.


Cín je s nejvyšší pravděpodobností pro lidský organismus nepotřebný, ovšem některé výzkumné skupiny se na tomto názoru ještě nesjednotily. Jeho denní příjem z různých potravin činí přibližně 1 – 3 mg. Organismus 70kg člověka obsahuje asi 20 mg cínu. Cín je tedy neustále do organismu vstřebáván, ale zároveň se z něj také vylučuje.
V přírodě se cín a jeho sloučeniny vyskytovaly a vyskytují přirozeně. První příspěvek přichází do organismu z rostlin – z potravin, které vyrostly v zemině obsahující cín. Pro zajímavost si uveďme některé rostliny bohaté na cín: jalovec, brusinky, mléč zelinný, mořské řasy, jetel luční, máta, kopřiva, lékořice, kozlík lékařský, některé cereálie aj.
Další dávky cínu už pocházejí z činnosti člověka. V minulosti se cín používal na pokovování konzerv pro potravinářské účely, od čehož se dnes již ustoupilo. Dnes se s ním můžeme setkat v některých zubních pastách ve formě chloridu cínatého, kde funguje jako chemický konzervant. V některých zemích je používán v lécích proti střevním parazitům.


Je ale třeba připomenout, že pro organismus velmi toxické jsou po vstřebání z potravy tzv. organocínové sloučeniny, tedy organické látky obsahující cín. Ty se nacházejí například v některých pesticidech, jako je u nás používaný Limacid proti plžům. Tyto sloučeniny jsou výrazně toxické pro nervový systém a mozek.


Vstřebání cínu plícemi, tedy vdechovanými parami, připadá v úvahu zejména při práci s cínovými pájkami v elektrotechnickém průmyslu, například při letování plošných spojů. Právě lidé vykonávající tuto práci jsou vhodnými kandidáty na speciální detoxikaci od sloučenin cínu.


Cín a jeho sloučeniny byly detekovány v aortě, srdci, ledvinách, játrech, vaječnících, slezině, varlatech, slinivce břišní, žaludku, svalech, mozku a v dalších orgánech. Z pohledu detoxikační medicíny se tedy jedná o takzvaný „volný toxin“, to znamená, že nelze přesně určit, v kterých tkáních se bude především vyskytovat, a také se velmi těžko jednoznačně spojuje jen s jedním konkrétním orgánem čínského pentagramu.
Při větších dávkách cínu přijímaných organismem lze pozorovat vyrážku na kůži, bolesti žaludku, zvracení, nevolnost, bolesti břicha a bušení srdce.


Na speciální a důkladnou detoxikaci od cínu použijeme preparát Joalis Antimetal Sn. Kromě přímého použití u lidí, kteří prokazatelně přišli do styku s cínem, je tento preparát určen zejména pokročilejším příznivcům detoxikační medicíny.

 

Autor: Ing. Vladimír Jelínek